Jak je to s výplněmi sedacích vaků

Když se začaly vyrábět první sedací pytle a vaky, neexistoval žádný polystyren, z něhož by se mohly vyrobit výplňové kuličky. Tehdy byly k dispozici jen přírodní materiály, a tak do nich lidé vkládali rýži, pohankové slupky, fazole, zrnka pšenice, zkrátka co bylo zrovna k dispozici. Svůj účel to do jisté míry splnilo, ovšem mělo to dvě podstatné nevýhody. Za prvé – flexibilita posezení nebyla taková, že by šlo o dokonalé pohodlí, a za druhé byly pytle natolik těžké, že s nimi bylo obtížné manipulovat a přenášet je z místa na místo.

S objevem polystyrenu došlo k převratným změnám v konstrukci vaků, protože polystyren je velice lehký. Zpočátku se ale vaky plnily odřezky pěnové polystyrenové hmoty, např. stavebním polystyrenem, tedy nešlo o rovnoměrné kulaté útvary, takže tehdejší vaky byly sice lehoučké, ale opět nebyla flexibilita posezení taková, že by se dalo hovořit o nějakém komfortu.

Zásadní obrat nastal až v okamžiku, kdy se na trhu objevily první polystyrenové kuličky (EPS). Jde o shodnou technologii výroby, co se týče produkce pěnového polystyrenu, ale podstatné je, že kuličky mají shodnou velikost i hmotnost. Jsou poměrně pevné a snesou i vyšší zátěž, pokud se na sedací vak posadí obézní člověk. Díky rozměrové, hmotnostní a tvarové jednotnosti kuliček je konečně výplň dostatečně flexibilní a lehká, takže i relativně velký vak snadno popadnete do jedné ruky a přenesete, kam se vám zachce.

Polystyrenové kuličky by neměly obsahovat zpomalovače hoření a žádné další toxické přísady, které bývaly typické např. pro stavební polystyren, i když se dnes od těchto látek ustupuje i v této branži. Výrobce i prodejce těchto výplní sedacích vaků pro děti by vám měl být schopný předložit patřičné certifikáty a normy, podle kterých jsou tyto výrobky schválené pro každodenní využívání, a to i pro alergiky a malé děti či chronicky nemocné seniory.